pondělí 17. února 2014

Money, money, money

po dlouhé době Ahoj.
Omlouvám se, ale nějak na vás nebyl čas, tak doufám, že se tu nějací čtenáři ještě najdou.
Jak trávíte dny?
Po ukončení pololetí by se dalo říct, že už do školy nic není... ale je! Ti, kteří si tím prošli, semnou budou souhlasit, když řeknu že 2. pololetí 3. ročníku je záhul. Tolik seminárek, prezentaček,úkolů,  písemek :X...A ty, které tohle teprve čeká, jsem doufám příjemně nažhavila.
Co právě dělám? hmm... právě teď (v době psaní) bych měla být na hodině němčiny a dělat jak mě to strašně zajímá, ale musela jsem si na blog udělat chvilku času ne? :*
Mé dny jsou perné a pochmurné. Škola, posilka a celý den je fuč. Mezitím si stačím přečíst pár stránek jedné skvělé knížky kterou teď čtu (něco s Perry Masonem), mrknu na Olympiádu, do které jsem totálně zažraná, a taky pořád jím a myslím na jídlo. Vážně, v posledních dnech mám fakt velký hlad, takový že bych snědla i slona. Dá se říct, že si každým dnem vymýšlím nový jídelníček. Jo, a zavedla jsem si "prasečí den", první mě čeká v sobotu tak se moc těším 3:).
Ale dnes to nejsem já, zase ta utrápená Tereza které se všechno kazí, konečně jsem (možná) narazila na někoho, kdo mi mé pochmurné dny krásně zpříjemňuje. Žeby konec depresivních článků? :D.

Tak, a konečně jsem se dostala k "tématu".



Peníze, co pro nás znamenají? Dá se říct, že se kolem nich točí celý náš život, nebo ne? Vždyť taky trpělivě chodíme na základku, potom na střední - někteří odvážlivci to jdou zkusit na výšku, jiní se jdou ucházet o nějaké pracovní místo.
Vlastně, strávíme několik let ve škole jen proto, aby jsme mohli dělat práci, která nás vlastně ani nemusí bavit.
Takže, dělat práci která nás moc nenaplňuje ale dostáváme za ni slušné peníze, nebo dělat práci kterou milujem s rizikem, že můžem žít z koruny na korunu? 
Člověk, který dělá práci kterou miluje a má za ní slušný plat, je dle mého názoru, pěkně za vodou. Mmm, taky bych chtěla.

Jak to mám s penězi já.
Celý svůj život říkám že "mě na penězích nezáleží", ale je to opravdu tak?
Nikdy po někom nechci, ať za mě něco platí nebo utrácí, ale přesto si na člověku hlídám, zda by mi opravdu něco koupil, kdybych chtěla - tedy jestli není skrblík. Pokud prostě ucítím, že si daný člověk (třeba někdo kdo se mi líbí, u přátel to takhle neberu) "hlídá každou korunu", můj zájem se ztratí. Nevím proč to tak mám, proč mi na tom tak záleží i přes to, že bych od toho člověka vážně nic nechtěla - asi nemám ráda sobce a šetřílky.
Dají se penězmi člověka ovlivnit? Určitě ano. Když jsem byla mladší, dělala jsem pro peníze hlouposti (ale kdo ne?). Je to moje (teď už naše) tajemství. Lituju toho? Nevím, za peníze které jsem kdysi měla jsem si koupila vše co jsem chtěla a co mě dělalo šťastnou... to je to sladké kouzlo peněz.

Peníze a moje rodina.
V mojí rodině to je s penězmi jeden velký kolotoč. Jak už víte z mých předešlých článků, oba moji rodiče jezdí za prací do zahraničí - mamka třeba jen na měsíc, a taťka žije v Londýně.
Jezdí tam, protože za tu práci kterou dělají tam, mají 5x víc peněz, než kdyby pracovali v ČR.
Tohle je celkem složité téma, neboť kdyby "nám stačilo" málo peněz, mamka by mohla být doma a mohla by sledovat jak společně s bráchou vyrůstáme, ale jelikož nám "málo" peněz nestačí, chce to svou oběť - tedy to že nejsme s mamkou... třeba.
A nemluvím o tom, že pokaždé když vidím mamku po příjezdu, je totálně strhaná a unavená, skoro brečí jak je naštvaná z toho, že ji v práci ponižují a nemůže s tím nic dělat, jelikož o tu práci nechce přijít.
A nemluvím taky o tom, že když přijedu jednou za rok za taťkou a chceme být po dlouhé době spolu, není ani hodina co by mu nezapípal mobil, že se něco dějě nebo ho někdo potřebuje. Takže taková je cena penež v naší rodině.

Můj otec, peníze a já.
Já s člověkem kterého miluju i přes to jaký je, kdesi na Brighton Pier
Až v případě mého táty jsem si uvědomila, že peníze nenávidím. Chápu, že mi chce vynahradit že tu semnou není když ho potřebuju, ale on to dělá formou peněz. Když za ním přijedu, dá mi peníze a platí mi útraty v obchodech... mě je to od něj blbé, protože na něj vidím jak je z jeho práce strhaný a pak si přijede "slečna Terezka" a on to všechno jen tak utratí. Bere mě všude možně na výlety a myslí si, že za 3 dny objedem celý svět, hehe, já mu pořád říkám že by mi stačilo jen si sednout někam do parku a povídat si... to potřebuju, poznat ho jaký je. A pak je tu horší věc, slibování. Několikrát mi nasliboval, že spolu pojedeme na dovolenou do Španělska, že za ním můžu přijet na prázdniny, že mě vezme do New Yorku... a stejně nic. Výmluvy, výmluvy, výmluvy. Myslím si, že mi takové věci slibuje jen proto aby si mě "udržel na provázku", ale vůbec nemá páru o tom, jak to dokáže bolet. Když mi naposledy do očí řekl, že se do New Yorku zase nepojede, smála jsem se mu. Mě nezáleží na tom, že s ním nepojedu do nějakého blbého New Yorku a nebudu moct se tím chlubit kámoškám, nezajímá mě že nepojedem do Španělska nebo kdoví kam, já po něm nepotřebuju žádné výlety, tohle je mi naprosto ukradené, bože, vždyť já potřebuju být jenom s ním... až mám z toho slzy v očích. Kéžby si tohle někdy uvědomil. Potřebovala jsem to "někomu říct"...

Peníze a přátelské vztahy.
Zda mají mí přátele peníze nebo ne, neřeším. Není nikoho vina že se narodil či nenarodil do bohaté rodiny, nikoho neviním. A každý má k penězům jiné vztahy, znám lidi co dřou od rána do večera a pak přes víkend s láskou utratí všechny peníze, a znám lidi kteří si vydělávájí i nevydělávájí dobře, a nepustí ani korunu. Mamka mi o takových lidech říkala, že boháči si hlídají peníze, a obyčejní "křupani" jsou schopní snést ti vše co ti na očích uvidí.

Peníze ve vztahu.
Tady nevím co "zastávám". Měla jsem dva vztahy kde jsme oba neměli skoro žádné peníze, nechodili jsme na nějaké "slavné večeře", nedávál mi růže na výročí a kdoví co ještě. Jediné, za co jsme utráceli bylo "jízdné" a jídlo které jsme spolu projedli.
Ale tyhle vztahy jsem prožila asi 2-3 roky zpátky, když jsem byla ještě malé dítko, takže nemůžu teď 100% říct, zda chci aby za mě partner utrácel nebo ne. Ale ne, že bych partnera chtěla oškubat, nebo že bych byla nějaká zlatokopka, prostě jak už jsem řekla na začátku, nechci mít žádného skrblíka.
Nicméně, znám lidi, kteří jsou manželé. Oba dva pracují a žijí spolu. Jediné co mě zarazilo bylo, že si oba dva vedli svůj osobní účet a každý platil za svoje. Když jeli nakupovat, platila třeba výhradně manželka, a když byl potřeba zaplatit benzín, platil manžel. Nevím jak to přesně měli s tím nákupem, jestli si každý koupil a platil za jídlo které přesně sní nebo tak... ale vůbec se mi tenhle "styl" nelíbí. Příjde mi to jako nedůvěra a neúcta k tomu druhému. Pokud spolu někdo žije, měli by všechno dělat společně... nebo ne? Chápu že si třeba chtějí kontrolovat svoje příjmy a výdaje, ale až takhle, že bych si zvlášt musela platit salám s rohlíkem (obrazně řečeno 3:) )? To nee...

Peníze a mé budoucí já
Beztak takhle jednou skončím s cedulí "Help, i need money for DM koncert"
Ještě jsem se přesně nerozhodla, jakou chci dělat práci, kolik chci vydělávat a podobně. O takových věcech hodně přemýšlím, ale nemám žádný plán. Mám několik snů, ale nevím jak je uskutečnit... nejspíš jsem ztracený případ. Každopádně, mám jasno v tom, že chci vydělávat tolik, abych se v noci nestrachovala že mi nevýjde na nájem, abych nepočítala každou korunu, abych se v obchodě nemusela cítit trapně když mi nevyjdou peníze, a abych na svých dětech nemusela šetřit. Nevím jak k takovým penězům příjdu, ale mám velkou motivaci dřít na to.

Za peníze si štěstí nekoupíš.
No? Je to pravda? Já nevím. Záleží na to, co je pro nás štěstí. Pro někoho je štěstí nový iPhone 5s, pro někoho 1 z matiky, pro někoho přátelství či láska nebo taky zdraví. Dokážu se udělat penězmi šťastnou (usmívám se :D), ale "není" to ono.



A jak to máte s penězmi vy?

12 komentářů:

  1. moc pěkně napsané :) já patřím z rodiny, kde peněz nikdy nebylo moc. A od doby, kdy se rodiče rozvedli a zůstala jsem jen s mamkou a 2 sestrama, tak to bylo ještě horší. Mamka na mateřské a žilo se od jedněch alimentů k druhým, věčně prázdná lednička.
    Pořád jsem nechápala kam mamka ty peníze dává. Až jsem začala pracovat jako pokladní na brigádě a kupovala si sama zdravé jídlo, došlo mi kolik co stojí.
    Teď bydlím s ta´tkou, který je na tom lépe, i když je nezaměstnaný. V budoucnu bych chtěla oboum pomoct, snad budu vydělávat dost na to abych se postarala o sebe a rodinu a o oboum zpříjemnila stáří :)
    U školy ještě chodím na brigády, některé výdaje si platím sama,některé si platím z mamčiných alimentů, které nejsou moc velké. Ale jsem takhle spokojená, aspoń si vážím toho co mám a vím, že peníze nejsou všechno:)
    a s přítelem zbytečně neutrácíme, na večeři jdeme jednou za rok (to spíš proto, že skoro nic nejím a zdravě skoro nevaří :D) a na narozeniny si nekupujeme veledary:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju:-)
      Hmm.. ta prázdná lednička, taky vím jaké to je. Nic příjemného :/
      A ohledně té školy a brigády, obdivuju tě že to zvládáš (spolu s fitkem). Já jsem o tomhle přemýšlela, a neměla bych čas vůbec na nic, můj den by byl složen ze školy, "brigády" a fitka a tohle bych dlouho nevydržela.
      Nicméně, takové zkušenosti s penězmi které získámé v mládí, nám můžou pomoct s hospodařením s nimi v budoucnu. Aneb všechno zlé k nečemu dobré.
      A je dobře, že máš k tomu všemu přítele :-)

      Vymazat
  2. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  3. A kam tvoje mamka jezdí pracovat?Připadá mi smutné,že ji tam ponižují,nenašla by se lepší práce? Osobně jsem se s ponižováním v cizině (no,Anglii) ještě nesetkala.
    Jinak souhlasím s tím,že ti co svoji práci milují a ještě za to mají slušné peníze, tak jsou za vodou. :) Já osobně nemám ráda tvrzení "Na penězích mi nezáleží, kdybych mohla, jsem se svým miláčkem třeba pod mosten", je to pokrytectví a nesnáším, když to slyším hlavně od kamarádek, co v takové situaci nikdy nebyly, peněz měly vždycky dostatek, ale prohlašují takovou kravinu. Já byla v takové situaci a bylo to nejhorší období mýho života. Samozřejmě, že zdraví je přednější, ale na penězích prostě záleží a nebojím se to přiznat.:D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jezdí do Rakouska. Nenašla... ona nemá maturitu a navíc je na důchodě, a uživí se jedině tou prací co děla v zahraničí, tady by neměla šanci :/.
      Souhlasím s tebou...

      Vymazat
  4. Peníze Peníze... :-) Cár papírků, čísel a kovových plíšků vládne světem i lidmi. Jestli je potřebujeme nebo ne, o tom rozhoduje zda chceme vůbec v dnešním světě přežít nebo ne. Někdo jich má na rozdávání ať už k nim přišel legálně nebo nelegálně (ve většinách případů nelegálně a nebo ne podstivou prací… Stačí se podívat např. na naše politiky :D). Pak je zde sorta lidí co si vydělala poctivou prací, šetřením, děděním, výhrou v loterii a bohužel i ti, co se přiživují na sociálních dávkách od našeho státu…. (zde pomlčím jinak bych se asi musel rozčílit). No a nakonec jsou ti lidé, kteří jak už bylo u Terezky řečeno, si musejí vydělat na jídlo, živobytí a vůbec aby přežili v tomto světě. Musejí potupně pracovat a podřizovat se těm, kteří si raději než by dali někomu víc peněž, tak si koupí nové auto atd… Hold s tím se už nic nenadělá. Peníze ničí a ničili charakter lidí už od vzniku platidla.
    Co se týče mě, tak já se snažím šetřit i nešetřit. Co si pod tím představit? Dokud nemám rodinu (i když to zní divně, člověk by měl mít úspory do života), tak si řečeně užívám, ale neutrácím své peníze, které si vydělávám poctivou prací, za alkohol a jiné blbosti. Raději si koupím permanentku do posilovny než za diskotéku, nebo si načepuji plnou nádrž do svého mazlíčka a jedu se jen tak projet. Proč? Protože to co mě baví, tak za to utratím své peníze. Za to, že si udělám radost, kterou si ne vždy člověk může dopřát. A ano do budoucna se budu samozřejmě snažit postarat o svou rodinu, aby nestrádala hladem, domovem a ostatním co k tomu patří. Sny jsou krásné, ale ne vždy se vyplní… v našem státě je a bude bor… to už svědčí o 600 tisíců lidí v nezaměstnanosti. Některých je mi líto, ale některých ne. Proč ne? Protože za to, že přišli o práci, si za to mohou sami… (to narážím na zkušenosti některých, co si nevážili trvalého příjmu) a nebyli nějak ponižováni nebo týráni. Já jsem za svou práci rád, i když vždy by mohlo být lépe, ale co už ;). Nedávno jsem udělal možná někomu radost, že může pokračovat ve svém snu, i když malou, ale pro mě velkou. Raději dám kus sebe a někomu pomohu (kdo si to zaslouží) než abych se jen díval ;).
    Strašně mě štve ta lidská drzost! Kdy mi před nemocnici starší Paní řekne : Prosím vás, nemáte 20 korun na autobus, dovezli mě bez věcí do nemocnice a nemám se teďka jak dostat domů… Ano kdo by této Paní nedal oněch 20 kč, i když na ně musel makat. Ano dal jsem jí ty peníze a řekl si, každý dobrý skutek co uděláš, se ti podepíše na tvé duši a bude ti s lepším svědomím žít… Nj, ale bohužel lidi jsou vyčuraní. Jen jsem poodešel, tak ta Paní to zkusila na další lidi a další a další… No, to by ještě nic nebylo, ale vidět jí, jak si jde koupit víno a cigarety… tak to je na mě moc. Druhý den tam stála znova a dokonce třetí den, to tam zkoušel i (asi) její chlap. Dalšího takového člověka jsem potkal na náměstí.. Bohužel opět historka… člověk se učí z chyb a samozřejmě jsem řekl… NE! I kdyby to byla pravda (což nebyla), tak už těžko se dá věřit lidem.
    O tomto tématu se dá napsat tisíce slov, takže raději budu končit a nechám místo pro další lidi, kteří čtou články od Terezky . Ahoj ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jojo, myslím si že je lepší své "těžce vydřené" prachy utratit za něco smysluplného, jako třeba v tvojem případě posilovna či motorka.
      Lepší než svou výplatu utratit za jeden víkend po akcích, jak to někteří dělají, a pak si zbytek měsíce jen stěžovat jak mají na pi** život.
      To se potom ten první typ člověk nemusí bát že nezabezpečí svojí rodinu, a vlastně myslím si že takový člověk by se v životě neměl bát, že jednou nebude mít peníze, pokud ví jak s nimi zacházet - to je možná to umění peněz - umět s nimi vyjít. Já si taky myslím že pokud by jsme v naší rodině lépe zacházeli s penězmi (teda máti, já ji do toho nemám co mluvit), nebylo by to tak "kritické" jak sama někdy tvrdí.

      Vymazat
  5. bohužel musím přiznat, že na prachy sem. Vidím v nich prostředek, díky němuž bych mohla být více svobodná a věnovat se věcem, které mě baví, kdybych jich měla hodně. Ale je tu taky druhá strana mince, když vím, že čím více peněz člověk má, tím se víc stresuje.Takže vlastně ani nevím, jest-li chci hromadu peněz a stres, nebo štěstí a a no stres s málem. Ale jelikož jsem líná se učit, tak to vidím na to, že budu asi šťastná s málem :D

    OdpovědětVymazat
  6. Co si budem nalhávat, peníze důležitý jsou, a to hodně. Naši jsou rozvedení, žiju s taťkou a jeho přítelkyní. Alimenty od mámy nedostávám, spíš jsem to já, kdo kupuje jí. Chodím do školy a na brigádu, takže ze 7 dní v týdnu mi zbývá jen jeden úplně volný, doma prakticky jen přespávám a to ani není pravidlem. Můj přítel je chudý jak kostelní myš, takže žádné dary opravdu nedostávám.
    Ze svého mála si hradím školu, cestovné, léky, cvičeníčka, paušál, akorát jsem vysvobozena z přispívání na domácnost, aspoň něco. :D

    Takže.. na peníze jsem. Ráda utrácím, neříkám, že ne, ale hodně utrácím i za druhé. Né, že bych to dělala proto, abych pak na oplátku taky něco dostala, ale nemám ráda marnotratníky. Mrzí mě, když si pak přítel koupí krabičku cigaret nebo nějakou fastfoodovou sr*čku, místo toho, aby třeba potěšil svou přítelkyni nebo matku. Je to ale o prioritách.

    Takže prachy jsou určitě důležitý, možná to nejdůležitější. Co vidim kolem sebe, mě v tom jenom utvrzuje.

    OdpovědětVymazat

Budu ráda za každý komentář:-)